Míra Topolánek a Jíra Paroubek

16. února 2009 v 14:15 | Mizerie |  Články o slavných osobnostech

Miroslav Topolánek se narodil 15. 5. 1956 ve Vsetíně. Jiří Paroubek se narodil 21. 8. 1952 v Olomouci. Jako člověk ve znamení filozofujícího střelce jsem si položila otázku, jak by to dopadlo, kdyby představitelé dvou opozičních stran skončili po pádu letadla na opuštěném ostrově. Jestli by se spojili v rámci přežití, nebo snědl jeden druhého, či by každý nakonec žil na opačné straně ostrova v klidu a o samotě.

Oba pánové skrývají mnohá tajemství, která ještě média neodhalila, což se pokouším napravit. V článku nebudu rozebírat jejich politické názory, ani jejich činy. Zajímají mne jejich osobnosti a důvody, proč si vzájemně nerozumí a nedokážou se skoro na ničem domluvit.

Příběh je smyšlený, ale charakter a vlastnosti obou protagonistů vychází zcela z jejich astrologického rozboru.

Tajná frustrace Jiřího Paroubka

Kdyby se náš český Jíra - lvobijec ocitl na opuštěném ostrově, tak by kupodivu problém přežití vyřešil bez větších problémů, protože celý život je vyplněn vnitřní myšlenkou, že nad ním bdí strážný anděl, který ho vždy ze všeho vyseká. A proto mu jeho ctižádostivost, organizační schopnosti, touha po dokonalosti, cílevědomost, praktičnost a jistá pracovitost dopomohly k tomu, aby na ostrově našel vodu. Jako požitkář, jenž má rád dobré, jídlo a dostatek materiálních statků (i peněz) měl ale problém s tím, že potřebné množství smyslových, lahodných dobrot a statků se mu na ostrově nedostávalo.

Po nějaké době, když Paroubek trošku pohubnul a dostal se do větší kondice, ulovil divoké zvíře, které se jal ihned impulsivně ochočit, nač otálet s prací že… Jeho vysněným zvířátkem se stala malá, dříve divoká, kozička, jež mu začala pomáhat opečovávat trávník kolem vystavěného přístřešku. Díky novému přátelství a spojení mohl znovu uplatňovat velkou touhu po postavení, vlastnictví a moci nad lépe udržovanou půdou a to zcela přírodní cestou. Vzhledem k svědomitosti, náročnosti, smyslu pro detail, kritičnosti, analytickým schopnostem a dostatku času svedl hravě kontrolovat výživu každého stébla trávy a na tuto činnost se dokázal maximálně soustředit a kozičku za každé špatně živené stébélko pokárat a zkritizovat. Když se kozička náhodou vzepřela a začala kritizovat naopak Jíru, probudila v něm větší chlad než najdeme na Antarktidě a silnější impulsivní zlost, než kterou vyprodukuje Tasmánský čert, což vyústilo v emočně zabarvené urážky a citové vydírání.
Ačkoliv si ke své kozičce, kterou pojmenoval Líza, držel odstup, ona k němu naopak velmi tíhla kvůli přirozené autoritě a rovněž proto, že se jí zdál Jíra silnější. Jejich spojení přinášelo vzájemný prospěch, protože si Jíra tímto způsobem uspokojoval magickou "přitažlivost" k slabšímu jedinci ( v nouzi stačí i moc nad kozou), díky níž uplatňoval své zájmy a rovněž získával očekávané ocenění. Navíc mu Líza poskytla i pocit domova a bezpečí, když ochotně naslouchala jeho dlouhým analýzám srozumitelným i prostému českému lidu. Za což jí odměňoval čtyřlístky z dlaně, neboť dárečky za podporu se věnovat musí. Postupem času začal pěstovat na dobře obdělané půdě semena rostlin a poměrně brzy na to se konečně těšil i z blahobytu vypěstovaných plodů.

Co se nucené sexuální abstinence týká, ta mu po nějakou dobu problémy nedělala, protože Paroubek sex vnímá na jednu stranu rezervovaně a cize. Pocity hlavně analyzuje s patřičnou dávkou kritiky, stejně jako je pro něj vztah spíše o intelektuálním spojení a o spolupráci . Nicméně po nějaké době, kdy již nevydržel kontrolu nad svými podvědomými pudy, jež mělo za výsledek velké napětí a frustraci, se v něm probudila mocná síla spojená se silnou sexuální výkonností a prolomováním určitých sexuálních tabu. A z našeho Jíry plného kázně, se najednou stala malá požitkářská mašina, před kterou by musela i kozička Líza raději utíkat. Pokud by se tak opravdu stalo a Jíra se utrhl z otěží, rozbujely by se v něm dva světy - kázeň a perverznost.
Po klidném soužití kozičky a pedantského, úspěchu milujícího Paroubka, nadešel ten osudný den, kdy po pádu letadla potkal na ostrově svého úhlavního nepřítele Miroslava Topolánka, o němž se domníval, že skonal hlady. Ale Míra přežil a navíc vypadal rovněž zachovale. Líza zamečela na pozdrav a šla si ho očichat, a v Jírovi se probudila skrytá žárlivost a podezíravost, že Líza sběhne k Mírovi. Ano, Jiří Paroubek skrývá žárlivost a navíc v návalu vzteku trpí sebeklamem, protože někdo zamával s jeho idealistickým názorem, že jeho kozička je věrná souputnice, o kterém se dlouho a kriticky přesvědčoval.

Proč Míra přežil a po kom se mu stýskalo

Jako rytíř celoživotní štěstěny si pomyslil: " Škoda, že zde nemám své věrné, ti by mi poskytli oporu,", tuto oporu totiž vyhledává v krizi u svých blízkých, jenže ti mu právě chyběli. Nicméně vnitřní pocit ochrany z nebe, jeho všestrannost, ctižádostivost, fantazie, organizační schopnosti, zvědavost, touha po rozšiřování obzorů a novotách, logické uvažování, a uvědomění toho, že :" Opravdu všeho je možné dosáhnout", i kdyby tento pocit měl hraničit s fanatismem, tak toho opravdu nakonec dosáhnul. Postavil si přístřešek a naučil se lovit. I přes svojí vrozenou nevypočitatelnost a proměnlivé nálady se časem začal cítit na ostrově relativně bezpečně, protože našel zajištění po praktické stránce, což pro něj znamená jednu z nejdůležitějších věcí v životě.

Ale i on se potýkal s ubíhajícím časem. Stýskalo se mu po magnetickém vlivu v rodné matičce, a nově také v Evropské Unii, jež mu poskytovaly tolik mediálního prostoru pro dlouhé, kvalitní, originální rozpravy o konceptech vládnutí hamižného kapříka v obleku Hugo Bosse.
Přestalo jej bavit i objevování nových druhů plodin vedené idealismem, že by je po nalezení představil celému světu coby novodobý Kolumbus. Jeho nálady se měnily častěji než počasí, emoce zmáhaly a obtěžovaly. Obvykle by takovou situaci řešil určitým druhem útěku, jenže tentokrát neměl kam..
Daleko od domova se v něm časem probudila úzkost a jistá citlivost, právě ze ztráty domova, vůči které je starostlivý, majetnický a úzkostlivý. Domov, vysoký post a finanční svoboda představuje pro něj standard, kde se okázalost a pompéznost ve stylu stala tím nejlepším přítelem, jež skončil jako zapomenutý bezdomovec někde u Vltavy.

Náhle si uvědomil povědomou touhu po pomstě vůči Paroubkovi za ty léta napětí jež u něj mohou vést až k neurotické poruše a psychosomatickým potížím, pokud by je včas logicky nezastavil. Jenže přes svojí výřečnost a komunikativní bystrost, zas tolik přímé konfrontace nevyhledává, i když si ji za ty léta práce v politice poctivě osvojil. Raději totiž taktizuje za zády druhých a rád se mstí za kritiku, jež podvědomě nesnáší.

A tak se jednoho rána probudil s myšlenkou, že jen on je velký vůdce - pan Někdo a proto vymyslí pomstu a kozičku Lízu, od Jíry odláká, aby spravovala jeho půdu!

Randevue

Míra natrhal nejlepší lístky čtyřlístků a potají vystopoval kozičku Lízu, aby jí nalákal na lahůdky. Paroubek jej načapal a překvapený Topolánek začal v obraně dlouhým monologem upozorňovat, že Lízu málo krmí. Paroubka to urazilo a impulsivně začal urážet Míru, že kdyby měl kozu on, dávno by mu zdechla. Urážky Paroubka se vnitřně a skrytě Topolánka dotýkaly a proto se politického vzteklouna Paroubka snažil zkrotit ještě silnějším autoritativním postojem, čímž vznikla nekončící a nesmyslná slovní přestřelka.

Kozička Líza utekla vstříc svobodě a oni dva se tam hádali až do vyčerpání, protože i přes zdánlivě nesourodé povahy mají k sobě vnitřně poměrně blízko a právě proto se český národ žádné výrazné změny k lepšímu v blízké budoucnosti nedočká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama